Vědci odhalili, jak často opravdu musíš cvičit, abys snížil riziko smrti. Výsledky překvapily i samotné výzkumníky
Nová studie ukazuje, že ke snížení rizika smrti nemusíš cvičit denně. Důležitější je celkový čas pohybu než jeho frekvence.
Každý z nás by chtěl žít dlouhý život ve zdraví. Můžeme tomu pomoci nejen zdravou stravou, ale i pravidelným pohybem.
Možná jsi už slyšel tvrzení, že bys měl cvičit tak moc, jak jen to jde. Zní to logicky, sport nám pomáhá nejen cítit se lépe, ale i udržovat tělo ve fit kondici. Otázkou však zůstává, zda skutečně potřebujeme cvičit každý den. Tímto problémem se zabývali vědci ze Southern Medical University, kteří svou studii publikovali v prestižním časopise Journal of the American Heart Association.
Je lepší rozdělit si cvičení na více dní nebo to je jedno?
Výzkumníci si položili otázku, zda způsob rozložení fyzické aktivity během týdne, tedy soustředění do 1–2 dnů verzus rovnoměrné rozložení, ovlivňuje míru rizika úmrtí z jakýchkoli příčin, včetně kardiovaskulárních chorob a rakoviny, za předpokladu dodržení minimálně 150 minut středně až intenzivní fyzické aktivity týdně.
Pro zodpovězení této otázky vědci použili data z britské databanky UK Biobank, která obsahuje zdravotní a životní informace stovek tisíc lidí. Ze zmíněné databanky vybrali účastníky, kteří měli kompletní údaje o fyzické aktivitě měřené nositelnými zařízeními (např. fitness náramky) během celého týdne v období let 2013 až 2015.
Na základě získaných dat rozdělili účastníky do tří skupin podle toho, jak naplňovali doporučené množství pohybu (minimálně 150 minut MVPA týdně):
- Neaktivní – nedosáhli doporučeného času aktivity,
- Aktivní víkendoví bojovníci – většinu aktivity soustředili do 1–2 dnů,
- Pravidelně aktivní – rovnoměrně rozložili aktivitu během více dnů v týdnu.
Následně vědci sledovali účastníky během mediánu 8,1 roku a zaznamenávali výskyt úmrtí, celkových, na kardiovaskulární choroby a na rakovinu. Pro vyhodnocení vztahu mezi vzorcem fyzické aktivity a rizikem úmrtí použili Coxův regresní model proporcionálního rizika, což je statistická metoda často využívaná v epidemiologii pro hodnocení rizik v dlouhodobých studiích.
Tímto způsobem mohli vědci srovnat, zda má soustředěné cvičení stejný pozitivní efekt jako pravidelné cvičení během týdne, přičemž zohlednili i různé proměnné, které mohou ovlivnit zdraví (například věk, pohlaví či životní styl účastníků).
Během mediánu sledování, který trval 8,1 roku, zemřelo 3965 účastníků z různých příčin, včetně:
- 667 úmrtí na kardiovaskulární choroby,
- 1780 úmrtí na rakovinu.
Vědci zjistili, že obě skupiny aktivních účastníků, víkendoví bojovníci i pravidelně aktivní, měli výrazně nižší riziko úmrtí ve srovnání s neaktivními lidmi, za předpokladu, že dosáhli doporučených 150 minut fyzické aktivity týdně.
Je jedno, jak často cvičíš, důležité je kolik
Klíčovým zjištěním bylo, že nebyly zjištěny žádné výrazné rozdíly mezi těmito skupinami, což znamená, že i fyzická aktivita soustředěná do 1–2 dnů má podobně příznivý vliv na snížení rizika úmrtí jako rovnoměrně rozložená aktivita během týdne.
Například, víkendoví cvičenci měli o 32 % nižší riziko, že zemřou z jakékoliv příčiny, než neaktivní lidé. Jejich riziko úmrtí na srdeční choroby bylo sníženo o 31 % a na rakovinu o 21 %. U těch, kteří cvičili pravidelně během celého týdne, bylo riziko úmrtí podobně sníženo. Rozdíly mezi skupinami však nebyly statisticky významné, konstatují vědci.
