Víš, proč tvoje kočka nikdy nepřijde, když ji voláš jménem? Vědci již znají odpověď

Kočky jsme domestikovali přibližně před 10 tisíci lety. To znamená, že s námi žijí ve stejném domě již dost dlouho, a proto by se mohlo zdát, že se navzájem dobře známe. Zdá se však, že tomu tak úplně není.

Pravděpodobně jsi se s tím setkal také ty. Voláš svou kočku jménem, ale ona ani nehne hlavou. Prostě “to má na háku”. Začneš si myslet, že tě ignoruje nebo že jí je úplně jedno, co jí vyprávíš. Našel jsi se v této situaci? A víš co? Máš vlastně pravdu. Vědci totiž zjistili, že kočky naše slova vnímají, rozumí jim, ale ne vždy na ně reagují.

Téma komunikace mezi člověkem a kočkou bylo dlouhou dobu tak trochu mimo zájem vědy. Psi v tomto směru vždy dominovali, byli zkoumáni, trénováni a srovnáváni. Ale kočky? Ty žily svůj vlastní život, který nás až tak nezajímal. Právě proto vědce zajímalo, zda kočky vůbec vnímají, co jim říkáme, nebo naše řeč úplně ignorují.

Rozumí kočky slovům, která jim říkáme?

Výzkumníci z Japonska provedli experiment, jehož cílem bylo zjistit, zda kočky dokážou rozpoznat své jméno mezi ostatními slovy. A udělali to velmi chytře. Kočkám vysílali nahrávky, kde nejprve slyšely čtyři ostatní slova (třeba jména jiných koček nebo jiná běžná slova), a teprve potom zaznělo jejich vlastní jméno. Možná se teď ptáš na výsledek.

Pokud by jim bylo všechno jedno, nereagovaly by vůbec. Ale vědci si všimli změny, kočka se po vyslovení svého jména otočila hlavou, pohnula ušima nebo zvýšila bdělost. Právě to se nazývá “dishabituation”, tj. obnovený zájem po sérii nudných podnětů.

A co to znamená v praxi?

Tvoje kočka opravdu ví, že ji voláš. Ví, že to slovo patří jí. Jen se často rozhodne nereagovat. Zajímavé je, že kočky v běžných domácnostech jsou schopné odlišit své jméno od jmen ostatních koček v domácnosti. Ale kočky, které žijí v tzv. cat café, tedy v prostředí, kde je hodně lidí a mnoho koček, už rozdíl mezi jmény tak moc necítí. Pravděpodobně proto, že každý den slyší desítky jmen a každý je oslovuje jinak. Pro ně to už není jasný signál.

Vědci se domnívají, že jméno je pro kočku jakýmsi „spouštěčem“, který spojuje s událostmi. Pokud po vyslovení jména obvykle následuje jídlo, hlazení nebo hraní, zapamatuje si to. Naopak, pokud jméno znamená cestu k veterináři, možná právě proto dělá, jako že „neslyší“.

A ještě jedna zajímavost. Kočky sice reagují na své jméno, ale většinou velmi jemně. Nezačnou mňoukat, nepřiběhnou jako psi. Jejich způsob komunikace je tišší, subtilnější. Nereagují proto, že musí. Reagují pouze tehdy, když chtějí.