Jojo efekt má špatnou pověst. Vědci ale nenašli jasný důkaz, že by sám ničil zdraví

Možná už jsi to slyšel mnohokrát. Když zhubneš, potom znovu přibereš a celý cyklus se opakuje, údajně tím tělu škodíš víc, než kdyby ses o hubnutí vůbec nesnažil. Máš přijít o svaly, zpomalit si metabolismus a po návratu kilogramů skončit v horší kondici než před první dietou.

Jenže právě tenhle rozšířený strach teď dostává vážnou trhlinu.

Odborná analýza publikovaná v časopise The Lancet Diabetes & Endocrinology se podívala na desítky let výzkumu opakovaného hubnutí a opětovného přibírání. Autoři z Kodaňské univerzity a Německého centra pro výzkum diabetu netvrdí, že návrat váhy je ideální nebo že na něm nezáleží. Jejich závěr je přesnější: zatím chybí přesvědčivý důkaz, že samotné kolísání hmotnosti dlouhodobě poškozuje zdraví lidí s obezitou víc než samotná nadměrná tělesná hmotnost.

Jojo efekt se roky považoval za ničitele metabolismu. Důkazy jsou ale slabší, než se zdálo

Jojo efekt má špatnou pověst. Hodně lidí věří, že každý neúspěšný pokus o zhubnutí tělu něco vezme. Že po dietě zůstane méně svalů, víc tuku a pomalejší metabolismus. Právě proto se někteří lidé dalšího pokusu bojí, protože mají pocit, že si každou další dietou situaci jen zhorší.

Nová analýza ale upozorňuje, že realita je složitější. U lidí, kterým váha výrazně kolísá, se sice v některých studiích objevovaly horší zdravotní výsledky, jenže to ještě neznamená, že je způsobil samotný jojo efekt. Do výsledků mohou vstupovat věk, už existující onemocnění, delší život s obezitou, nadváha od mladého věku nebo i nechtěné hubnutí spojené se zhoršeným zdravím.

Jinými slovy, člověk nemusí hubnout proto, že mu dieta ničí tělo. Někdy může hubnout proto, že už se s jeho zdravím něco děje. A pokud se tyto okolnosti ve výzkumu dobře neoddělí, jojo efekt může vypadat nebezpečněji, než ve skutečnosti je.

„Je zásadní rozdíl mezi tím, když člověk ztratí výhody hubnutí, a tím, když si způsobí škodu,“ uvedl spoluautor analýzy Faidon Magkos.

Když se kila vrátí, můžeš přijít o výsledky. To ale není totéž jako nové poškození těla

Když člověk zhubne, často se mu zlepší krevní cukr, krevní tlak, hodnoty tuků v krvi nebo každodenní pohyb. Pokud váhu znovu nabere, část těchto zlepšení se může ztratit. To je nepříjemné, demotivující a pro mnoho lidí i psychicky náročné.

Ztratit zdravotní výhodu ale není totéž jako vytvořit novou škodu.

Autoři upozorňují, že studie, které měřily složení těla přesnějšími metodami, nepřinesly jednotný důkaz, že by opakované hubnutí a přibírání pravidelně vedlo k nepřiměřené ztrátě svalové hmoty nebo k trvalému zpomalení metabolismu. Ve většině případů se lidé po opětovném přibrání vraceli spíš k podobnému složení těla, jaké měli před hubnutím. Ne do jasně horšího stavu jen proto, že mezitím zhubli a znovu přibrali.

To je důležité, protože největší obava kolem jojo efektu není samotný návrat váhy. Lidé se bojí hlavně toho, že tento cyklus tělo trvale poškodí. Podle autorů ale současné důkazy tak silný závěr nepodporují.

Podobně vycházejí i větší populační studie. Když vědci zohlední průměrnou hmotnost člověka v průběhu času, samotné kolísání váhy už mnohem hůř předpovídá riziko cukrovky nebo srdečně cévních onemocnění. Větším problémem zůstává dlouhodobé zatížení těla nadbytkem tuku, ne samotný fakt, že se hmotnost během života měnila.

Nové léky na hubnutí ukazují, proč je tahle otázka důležitější než dřív

Debata o jojo efektu je dnes ještě naléhavější. Léčba obezity se rychle mění a do popředí se dostaly léky ze skupiny GLP-1 receptorových agonistů a další přípravky založené na inkretinových mechanismech. U mnoha lidí dokážou vést k výraznějšímu úbytku váhy než samotná změna jídelníčku a pohybu.

Zároveň ale ukazují nepříjemnou pravdu o obezitě. Když se léčba přeruší, část ztracené váhy se často vrací. Na první pohled to může vypadat jako moderní verze jojo diety: člověk během léčby výrazně zhubne, po jejím ukončení začne znovu přibírat.

Autoři analýzy ale varují před příliš jednoduchým výkladem. Návrat kilogramů automaticky neznamená, že léčba nebo hubnutí poškodily metabolismus. Může spíš ukazovat na to, že obezita je chronický stav a tělo má silné biologické mechanismy, které se nižší hmotnosti brání.

Období nižší váhy přitom může mít skutečný zdravotní význam. Člověk může mít měsíce nebo roky lepší krevní cukr, nižší tlak, menší zátěž kloubů, snazší pohyb nebo lepší kvalitu života. Pokud se část těchto výhod po návratu kilogramů ztratí, neznamená to, že období nižší hmotnosti bylo zbytečné.

Větším rizikem než jojo efekt může být to, že to člověk vzdá úplně

Závěr nové analýzy není výzvou k drastickým dietám. Rychlé a extrémní hubnutí může být pro tělo i psychiku problematické a dlouhodobá péče má při obezitě zásadní význam. Pointa je jiná: lidé s nadváhou nebo obezitou by se neměli bát každého dalšího pokusu o hubnutí jen proto, že předchozí pokus nevydržel navždy.

„Pokoušet se zhubnout, a dokonce ani neuspět, není škodlivé,“ uvedli autoři.

Pro člověka, který už několikrát zhubl a znovu přibral, to může být důležitá změna pohledu. Návrat váhy nemusí být důkazem, že si zničil metabolismus. Může být spíš připomínkou toho, jak obtížné je obezitu dlouhodobě zvládat.

Takový pohled je důležitý i pro lékaře a pacienty. Léčba obezity nemusí vždy vypadat jako jeden dokonalý příběh o trvalém úspěchu. U části lidí mohou mít smysl i období, kdy se hmotnost sníží, zlepší se metabolické ukazatele, pohyb je snazší a každodenní fungování lepší.

Jojo efekt může být frustrující. Může člověku vzít výsledky, na kterých pracoval měsíce. Může ho psychicky vyčerpat. Podle důkazů shrnutých v tiskové zprávě DZD by se ale neměl automaticky označovat za metabolickou katastrofu. Větší chybou může být přesvědčit lidi, že další pokus je nebezpečnější než nedělat vůbec nic.