Myslíš si, že poznáš flirt? Vědci ukázali, proč si zájem druhého člověka často vyložíme úplně špatně

Flirt si většinou představujeme poměrně jednoduše. Dlouhý pohled, úsměv, narážka, lehké škádlení nebo rozhovor, ve kterém je najednou cítit napětí. Jenže v běžném životě to často tak jasné nebývá. Někdo začne být pozornější, někdo mluví klidněji a plynuleji, jiný se naopak stáhne a drží si větší odstup.

A právě tady vzniká problém. Chování, které může u jednoho člověka znamenat zájem, si druhý snadno vyloží jako obyčejnou slušnost, nervozitu nebo nezájem. Ne proto, že by lidé neuměli flirtovat. Spíš proto, že každý používá trochu jiný způsob, jak dát přitažlivost najevo.

Výzkumníci z University of Kansas se rozhodli podívat na flirtování v praxi. Sledovali 51 dvojic lidí, kteří se předtím neznali, a nechali je vést krátký rozhovor. Nešlo o rande v pravém smyslu slova, spíš o krátké setkání, během kterého měli účastníci možnost druhého člověka trochu poznat.

Po rozhovoru každý účastník uvedl, jak moc ho druhý člověk fyzicky přitahoval. Vědci pak zpětně rozebrali videozáznamy a sledovali, jak se přitažlivost projevila ve slovech, postoji těla, pohledech, úsměvu, pohybech i celkové energii rozhovoru. Studie publikovaná v odborném časopise Journal of Nonverbal Behavior ukázala zajímavou věc. Neexistuje jeden univerzální signál flirtu. Lidé dávají zájem najevo podle toho, jaký typ flirtování je jim vlastní.

Každý flirtuje jinak a právě proto se v signálech tak často míjíme

Jeffrey Hall, výzkumník komunikace z University of Kansas, rozlišuje pět hlavních stylů flirtování. Fyzický, tradiční, upřímný, zdvořilý a hravý. Na papíře to může znít jednoduše, jenže v reálném rozhovoru se tyto styly mohou projevovat velmi rozdílně.

Jeden člověk považuje za jasný signál zájmu intenzivní oční kontakt a soustředěnou pozornost. Jiný čeká humor, škádlení nebo jemné narážky. Další má pocit, že když se někdo drží dál, určitě nemá zájem. Jenže právě to nemusí být pravda.

„To, jak flirtuješ, hodně vypovídá o tom, co pro tebe flirtování znamená,“ řekl Hall.

Upřímný styl flirtování se pozná spíš podle pozornosti než podle velkých gest. Člověk, který flirtuje tímto způsobem, se nesnaží nutně působit okázale nebo být středem pozornosti. Spíš opravdu poslouchá, méně se vrtí, méně odbíhá pohledem a víc se soustředí na člověka před sebou.

Ve studii se ženy s výraznějším upřímným stylem častěji usmívaly a smály. Objevoval se u nich také takzvaný plachý pohled. Tedy krátký, zdrženlivý pohled, který nepůsobí přehnaně přímo, ale může naznačovat zájem.

Tradiční styl fungoval jinak. Muži, kteří mu dávali přednost, se při přitažlivosti častěji nakláněli k druhé osobě, měli otevřenější postoj těla a působili jistěji. Ženy s tradičním stylem naopak používaly jemnější a zdrženlivější signály. Například ukazování rukou nebo zápěstí, případně lehké škádlení.

Hravý styl stojí hlavně na humoru. Takový člověk zkouší atmosféru přes vtipy, slovní pošťuchování a lehčí tón rozhovoru. Na první pohled může působit jen přátelsky nebo zábavně, a právě proto se jeho skutečný zájem dá snadno přehlédnout. Humor totiž často slouží jako bezpečný způsob, jak něco naznačit, ale zároveň se úplně neodhalit.

Nejvíc mate zdvořilý flirt. Zájem u něj může vypadat jako odstup

Největší pastí je podle výzkumníků zdvořilý styl flirtování. U něj totiž přitažlivost nemusí vypadat jako přibližování, živější tón nebo zřetelné zaujetí. Může se stát přesný opak. Člověk si sedne o něco dál, zachová větší osobní prostor a mluví klidně, bez výrazných změn v hlase.

Zvenčí to snadno působí chladně. Možná až odmítavě. Jenže u zdvořilých lidí může takové chování znamenat opatrnost, respekt a snahu nepůsobit vtíravě. Nechtějí druhého tlačit do nepříjemné situace, a tak jejich zájem zůstává hodně nenápadný.

„Lidé se zdvořilým stylem bývají velmi zdrženliví a respektující,“ řekl Hall.

Právě proto se tento typ flirtování čte tak špatně. Pokud čekáš, že zájem bude vypadat jako blízkost, teplo a jasná snaha udržet kontakt, může tě zdvořilý člověk úplně zmást. Místo signálu vidíš odstup. Místo zájmu vidíš rezervovanost.

Zajímavě dopadl také fyzický styl. Ten neznamená, že se člověk musí během rozhovoru druhého dotýkat nebo ho otevřeně svádět. Spíš jde o lidi, kteří obvykle vnímají přitažlivost přes chemii, řeč těla a fyzickou přítomnost.

V krátkém rozhovoru mezi čtyřma očima se ale tento styl neprojevil úplně očekávaně. Lidé s fyzickým stylem nedávali při přitažlivosti víc komplimentů, naopak jich dávali méně. Jejich rozhovor ale působil plynuleji. Jinými slovy, zájem se nemusel ukázat ve velkém gestu, ale spíš v tom, že konverzace najednou běžela přirozeněji.

Možná nehledáš málo signálů. Jen hledáš ty špatné

Na flirtování je zrádné hlavně to, že ho často posuzujeme podle sebe. Pokud ty sám dáváš zájem najevo očním kontaktem, pozorností a snahou udržet rozhovor, můžeš přehlédnout člověka, který flirtuje přes humor. Pokud čekáš fyzickou blízkost, můžeš si zdvořilý odstup vyložit jako jasný nezájem.

„Jsme opravdu špatní v rozpoznávání toho, jestli s námi lidé flirtují,“ řekl Hall.

Podle Halla nejsme nutně špatní v tom poznat, když zájem chybí. Horší je to v opačném případě. Když někdo zájem má, může ho projevit tolika různými způsoby, že ho snadno přehlédneme nebo si ho vysvětlíme špatně.

Člověk s upřímným stylem může víc naslouchat. Zdvořilý typ může působit rezervovaně. Fyzicky orientovaný člověk nemusí rozdávat komplimenty, ale rozhovor s ním může být najednou lehčí. Hravý typ zase může skutečný zájem schovávat za vtipy, aby neriskoval trapné odmítnutí.

Studie proto nedává jednoduchý návod, podle kterého by šlo pokaždé poznat, že tě někdo balí. Ne každý úsměv je flirt. Ne každý plachý pohled znamená romantický zájem. A ne každý odstup ukrývá tajnou přitažlivost. Tak jednoduché to není.

Výzkum ale připomíná něco užitečnějšího. Flirtování není jeden pevný kód, který všichni používají stejně. Někdy se skrývá v otázkách. Jindy v tichém soustředění. Někdy v humoru. A někdy dokonce v opatrném odstupu, protože druhý člověk nechce překročit hranici.

Možná právě proto si některých signálů všimneme až později. A možná také proto si občas řekneme, že s námi nikdo neflirtoval, i když se to ve skutečnosti dělo přímo před námi.