Dokáže pes vycítit zlého člověka? Vědci mají na tuhle otázku konečně odpověď

Mnoho majitelů psů věří, že jejich čtyřnohý miláček má šestý smysl na lidi. Pokud pes někoho hned přijme, považujeme to za důkaz, že ten člověk je dobrák. A pokud na někoho zavrčí, hned máme pocit, že „něco cítí“. Jenže podle nové studie to možná vůbec není tak, jak si myslíme.

Vědci z několika evropských univerzit totiž zjistili, že psi ve skutečnosti neprojevují jasnou schopnost hodnotit lidi podle jejich chování, tedy nevytvářejí si o člověku „pověst“ jen na základě toho, jak se chová k jiným psům. Výsledky publikovali v odborném časopise Animal Cognition a jsou celkem šokující, protože zpochybňují něco, čemu mnoho pejskařů věřilo celé roky.

Jak test probíhal

Tým vědců vedený Hoi-Lam Jimem z Kjótské univerzity připravil experiment se 40 domácími psy různého věku. Každý pes sledoval krátkou scénu: dva lidé a jeden „psí herec“. Jeden z lidí se choval mile, dal psovi jídlo. Druhý byl „sobec“ a odmítl mu dát cokoliv.

Je však nutné zdůraznit, že „zlý“ člověk v testu se nechoval krutě. Byl jen negenerózní, prostě si nechal jídlo pro sebe místo toho, aby se podělil. Nešlo o žádnou agresi, jen o nedostatek štědrosti. Pokud by se člověk choval otevřeně naštvaně či agresivně, je pravděpodobné, že by to psi vyhodnotili jinak, hlavně podle tónu hlasu nebo řeči těla, ne podle abstraktního „morálního“ úsudku.

Po pozorování této scény mohli testovaní psi vejít do místnosti a vybrat si, ke komu půjdou.Vědci čekali, že psi se přikloní k tomu „dobrému“ člověku, který krmil jiného psa. Jenže výsledek všechny překvapil, žádná taková preference se neobjevila. Psi se chovali neutrálně. Ani přímé interakce s „dobrým“ či „zlým“ člověkem jejich chování nijak nezměnily.

Výsledek, který zmátl i samotné vědce

Tyto výsledky jsou zajímavé hlavně proto, že v minulosti už existovala protikladná zjištění. Starší experimenty ukázaly, že psi si umí vytvořit reputaci o člověku, pokud se dotyčný chová špatně k jejich majiteli. Například ve studii, kde někdo odmítl pomoci majiteli otevřít nádobu, si to psi „zapamatovali“ a později se této osobě vyhýbali.

Jinými slovy, psi jsou schopni sociálního hodnocení, ale hlavně tehdy, když se to týká jejich vlastního sociálního kruhu, tedy jejich člověka. Rozdíl v této nové studii je, že psi museli posoudit interakci mezi dvěma cizími lidmi a jiným, cizím psem. A právě tam se jejich schopnost rozlišit „dobrého“ a „zlého“ člověka ztratila.

To naznačuje, že psi sice dokážou vnímat hrozbu nebo nespravedlnost, ale nedokážou ji zobecnit mimo svůj úzký vztah k majiteli. Jejich posuzování je tedy víc osobní než morální.

Může být chyba v samotném testu?

Autoři přiznali, že výsledky mohly ovlivnit i metodické omezení. Test byl poměrně jednoduchý, pes si měl jen vybrat, ke komu půjde. Ale psi možná hodnotí lidi jemněji, na základě delšího pozorování nebo opakovaných zkušeností.

Jak řekl výzkumník Hoi-Lam Jim: „Formování reputace může být složitější, než jsme si mysleli. A to i u druhů, které s lidmi úzce spolupracují.“

Psi možná nejsou soudci, ale jsou skvělí pozorovatelé

To, že vědci nenašli důkaz o „morálním úsudku“, neznamená, že psi necítí emoce nebo nerozpoznají úmysly. Naopak, množství jiných studií ukazuje, že psi výborně čtou lidské chování, hlas, pohyb či mimiku. Vědí, kdy jsme smutní, naštvaní nebo klidní. To, že někoho hned nemají rádi, proto nemusí být morální soud, ale spíš reakce na tón hlasu, postoj těla či pach adrenalinu.

Vědci plánují pokračovat v experimentech i s jinými skupinami psů, například s policejními, služebními či toulavými psy, kteří mají různé zkušenosti s lidmi. Možná se ukáže, že některé psy se dokážou naučit rozpoznávat „dobré“ a „zlé“ lidi, ale určitě to není univerzální psí schopnost.

Takže příště, když tvůj pes na někoho zavrčí, nemusí to znamenat, že odhalil zlého člověka. Možná jen cítí, že něco není v pořádku, a to je rozdíl.