Geny nebo životní styl? Vědci kvantifikovali, co má větší vliv na dlouhověkost a měl bys to vědět!

S jistotou můžeme tvrdit, že každý se již alespoň jednou v životě zamyslel nad tím, jak dlouho bude žít. S touto myšlenkou přichází i další otázka! Do jaké míry je náš život ovlivněn prostředím, ve kterém žijeme, a rozhodnutími, která činíme? A naopak, do jaké míry je předurčen našimi geny?

Můžeme ovlivnit délku našeho života?

Představ si, že bys věděl ovlivnit to, jak dlouho budeš žít. Právě studie publikovaná v prestižním časopise Nature Medicine, na kterou upozornil portál The Conversation, byla zaměřena na toto téma. Vědci zkoumali, jaký má vliv prostředí, ve kterém žijeme, a náš životní styl oproti naší genetice v otázce, jak stárneme či jak dlouho budeme žít. Odpověď tě určitě překvapí.

Mluví o tom, že právě náš životní styl a prostředí hrají mnohem větší roli v otázce našeho dlouhého života než naše vrozené geny.

Jak vznikl výzkum?

Výzkumníci použili údaje o genetice, lékařských záznamech a životním stylu. Použili údaje přibližně 500 000 lidí ze Spojeného království. Údaje čerpali z UK Biobank. Přibližně 45 000 účastníků podstoupilo mimo jiné test proteomického profilování z jejich krevních vzorků.

Proteomické profilování je technika, která pomáhá vědcům zjistit biologický věk. Biologický věk jim pomohl zjistit, jak rychle těla různých účastníků skutečně stárnou. Technika sleduje, jak se proteiny v těle mění v průběhu času. To identifikuje věk osoby na molekulární úrovni a ne chronologický. Jinými slovy, tvůj biologický věk nemusí být v souladu s chronologickým. Znamená to, že tvé tělo může být ve skutečnosti starší, než kolik máš let, resp. naopak, může být i mladší.

Výzkumníci zkoumali různé faktory od genetiky či rané hmotnosti v dětství. Dále kouření, množství fyzické aktivity a sociální faktory, jako je příjem domácnosti, postavení v zaměstnání či životní prostředí.

Následně hledali souvislost mezi genetikou, prostředím, úmrtností, biologickým stárnutím a hlavními chorobami souvisejícími s věkem, jako je cukrovka či koronární arterie.

Klíčovým zjištěním bylo, že faktory životního prostředí představovaly přibližně 17 % variací v délce života. Naopak, genetické faktory představovaly méně než 2 %.

Toto zjištění podkládá, že právě to, v jakém prostředí žijeme, nás nejvíce ovlivňuje. To, čím se obklopujeme a jak se rozhodujeme, má mnohem větší vliv na naši dlouhověkost než to, co jsme zdědili po našich předcích.

I když tito výzkumníci vynaložili opravdu velké úsilí na vytvoření tohoto závěru, je důležité si uvědomit, že genetika a prostředí nefungují izolovaně. Naše zdravotní výsledky a také naše dlouhověkost jsou formovány jejich společnou souhrou, při které se nedá oddělit jedna složka od druhé.

V konečném důsledku tento výzkum nabízí možnost právě těm, jejichž genetický materiál není nejlepší a zdědili určité genetické defekty či rizika. Právě to, jak si my sami zařídíme náš život, dokáže ovlivnit to, jak dlouho budeme žít. K těmto faktorům patří to, jak se budeme stravovat, kolik se budeme hýbat, s kým se budeme setkávat či to, kde budeme pracovat.