Je surfování v inkognito režimu v Chrome opravdu anonymní? Tohle bys měl vědět ještě předtím, než ho použiješ

Mnozí z nás si uvědomují stále větší problém se všudypřítomnými sledovači na internetu. Narazit na ně můžeš prakticky kdekoli – na webových stránkách, v sociálních sítích i v aplikacích. Obecně slouží k analýze chování uživatelů a sběru statistických údajů.

Mnohým však není příjemné, že je někdo sleduje, co dělají online, a proto hledají způsoby, jak se tomuto sledování vyhnout. Jedním z nejběžnějších řešení je inkognito režim, který nalezneš v prohlížeči Chrome (a dalších prohlížečích). Tento režim vytváří dojem, že jsi na internetu neviditelný, ale rozhodně to není úplná anonymita.

Jak funguje režim inkognito?

Bohužel, mnoho lidí má představu, že inkognito režim je kompletně skryje. Pravda je však trochu složitější. Ačkoli v něm některé údaje nezůstávají uložené, úplné soukromí nezaručí. Inkognito se často využívá doma, například když nechceš, aby tvá polovička věděla, jaké stránky jsi navštívil (například při hledání dárku). V tomto režimu se do prohlížeče neukládá historie navštívených stránek. Ani formuláře, které vyplníš, se nezapamatují, takže ti prohlížeč později nebude nabízet automatické doplňování. Stejně tak se neukládají ani cookies, malé soubory, které si webové stránky obvykle ukládají do tvého zařízení.

Pokud nejsi přihlášený do svého Google účtu, tvá aktivita se tam neuloží. Ale pozor, pokud se během inkognito režimu přihlásíš například do Gmailu, Google začne tvou aktivitu zaznamenávat bez ohledu na to, v jakém okně jsi.

Poskytovatel internetu vidí, co děláš online

Je důležité vědět, že inkognito režim tě může chránit před zvědavýma očima doma, ale ne před poskytovatelem internetu nebo správcem sítě, například ve škole nebo v práci. Ti mohou sledovat tvou online aktivitu i v inkognito režimu. Pokud si myslíš, že tě chrání samotný fakt, že se historie neukládá do prohlížeče, mýlíš se.

Rovněž je třeba říci, že i webové stránky nebo aplikace, které navštívíš, mohou zaznamenat, co děláš. Pokud jim například zadáš telefonní číslo nebo jiný identifikátor, mohou spojit tvou návštěvu s existujícím účtem.

Možná se teď ptáš, a co stahování souborů? Ty se v inkognito režimu normálně ukládají do zařízení, takže je může najít každý, kdo má přístup k tvému počítači. Inkognito je nijak „neskryje“.

Schovat svou online aktivitu je náročné

Mimochodem, pokud někdo ví, kde hledat, může získat informace o tvé aktivitě také prostřednictvím tzv. DNS záznamů. Ty sice neobsahují konkrétní názvy stránek, ale zobrazují IP adresy serverů, ke kterým jsi se připojoval. A to může stačit na to, aby se dalo určit, kde jsi byl.

Funguje to tak, že když si v prohlížeči otevřeš stránku (např. www.vedelisteze.sk), tvůj počítač nejprve potřebuje zjistit, jaká IP adresa se za tímto názvem skrývá. K tomu slouží systém DNS (Domain Name System), který názvy domén překládá na IP adresy.

Tyto požadavky se mohou ukládat do tzv. DNS cache – buď přímo na tvém zařízení, nebo na DNS serveru poskytovatele internetu. A pokud někdo získá přístup k těmto údajům, může vidět, které domény jsi navštívil. To platí i pro inkognito režim, protože ten DNS požadavky nijak nešifruje ani nezakrývá. Jinými slovy, pokud by někdo z tvého okolí velmi chtěl zjistit, co jsi dělal v inkognito režimu, je to možné.