Je tvůj pes posedlý míčkem? Není to jen hra, může být stejně závislý jako člověk na hazardu. Tohle jsou varovné signály, tvrdí vědci

Pokud máš doma psa, který dokáže celé hodiny hypnotizovat míček, kňučí, když ho schováš, a nepřestane tě otravovat, dokud ho znovu nehodíš, možná máš doma víc než jen nadšeného aportéra. Podle nové studie vědců z Univerzity v Bernu mohou psi trpět chováním podobným závislosti, stejně jako lidé posedlí hazardem nebo hraním her.

Když se z hraní stane posedlost

Vědci zkoumali 105 psů různých plemen, od malých domácích mazlíčků až po pracovní psy, kteří si denně hrají a aportují. Každý pes si mohl vybrat jednu hračku, se kterou se nejraději baví, míček, plyšáka nebo přetahovací hračku. A právě tehdy se začalo ukazovat, že někteří psi to s hraním zjevně přehánějí.

Z celkového počtu 105 psů se až 33 chovalo jako „závislí“. Jejich chování vědci porovnávali se znaky závislosti u lidí – touhou, ztrátou kontroly nebo posedlostí. Tito psi byli schopni ignorovat všechno ostatní jen proto, aby se dostali ke své hračce. Ani jídlo, ani pozornost majitele je nezajímaly. Někteří dokonce nedokázali přestat ani 15 minut poté, co jim všechny hračky odebrali.

Vědci si všimli, že někteří psi, zejména pracovní plemena jako belgický malinois nebo border kolie, dokázali hračku sledovat s takovou intenzitou, že by ji nejraději doslova rozebrali. V jednom z experimentů dokonce pes zničil box, ve kterém byl míček zamčený, jen aby se k němu dostal.

Proč se to děje?

Podle vedoucí výzkumu Alje Mazzini z Univerzity v Bernu je příčina v tom, že hra s hračkami aktivuje stejná centra odměny v mozku jako u člověka hazard nebo hraní her. Když pes honí míček, přetahuje se o hračku nebo ji „loví“, napodobuje tím své lovecké instinkty, pronásledování kořisti, její chycení, držení a „pitvání“. Tento sled činností je pro psa evolučně uspokojující. Proto některé psy jejich mozek doslova nutí pokračovat dál.

Zní to možná legračně, ale má to i temnou stránku. Pes, který se hraje nepřetržitě, může být vystresovaný, frustrovaný nebo dokonce vyčerpaný. Někteří majitelé si myslí, že když pes neustále žádá míček, znamená to, že je šťastný. Ve skutečnosti však může jít o nutkavé chování, které mu dlouhodobě škodí.

Jak poznáš, že tvůj pes je „hračkový závislák“

Pokud tvůj pes tráví většinu času sledováním své hračky, jako by kolem něj nic jiného neexistovalo, možná nejde jen o obyčejné hraní. Závislý pes často neustále hledí na míček, kňučí nebo štěká, když ho nevidí, a nedokáže se uklidnit, když mu ho vezmeš.

Jeho pozornost je tak silně soustředěná, že přestává reagovat na jiné podněty, neje, nezajímáš ho ani ty. Při hře bývá napjatý, rychle dýchá a celé tělo má ve střehu, jako by šlo o boj o přežití. Pokud máš pocit, že jeho energie při hře hraničí s hysterií, je možné, že tvůj pes propadl vlastní posedlosti, podobně jako člověk, který nemůže přestat mačkat tlačítko na herním automatu.

Co s tím můžeš dělat

Zatím není zcela jasné, co přesně vede k tomu, že se někteří psi na hračkách stanou závislými a jiní ne. Vědci však upozorňují, že člověk v tom hraje zásadní roli. Neustálé aportování, házení míčků a přetahování může problém ještě zhoršit. Pokud chceš, aby tvůj pes hračky miloval, ale nebyl jimi posedlý, střídej aktivity, kombinuj hru s čichacími úkoly, procházkami, učením povelů nebo klidnými činnostmi. Důležité je naučit ho, že hra má začátek i konec a že není jediným zdrojem potěšení.

Hra ano, ale s rozumem

Vědci z Univerzity v Bernu říkají, že hraní si se psem je přirozené a pro jeho psychiku velmi důležité. Ale stejně jako u lidí platí, že i dobrá věc se může zvrhnout, když se to přežene. Stejně jako u nás s hrami nebo sociálními sítěmi i pes potřebuje rovnováhu mezi aktivitou a odpočinkem.

Takže pokud tvůj pes hlídá míček jako poklad, možná není jen hravý, možná je to jeho vlastní „kasino“. A ty jsi ten, kdo má v rukou vypínač.