Melatonin nemusí pomáhat jen se spánkem. Vědci objevili překvapivý účinek, který souvisí s opravou DNA

Když ti končí směna za úsvitu, zbytek města se teprve probouzí. Lidé míří do kanceláří, děti do školy a tvoje tělo by podle vnitřních biologických hodin mělo být naplno vzhůru. Jenže ty zatáhneš žaluzie a snažíš se usnout ve chvíli, kdy organismus očekává světlo, pohyb a aktivitu.

Takto převrácený režim nemusí narušovat jen spánek. Podle nové studie může zasahovat i do schopnosti těla opravovat drobná poškození DNA, která v buňkách vznikají každý den. Nová randomizovaná klinická studie naznačuje, že melatonin, hormon, který si většina lidí spojuje hlavně se spánkem, může u lidí pracujících na noční směny podpořit část tohoto opravného systému.

Studie sledovala 40 pracovníků nočních směn, kteří nejméně šest měsíců pracovali alespoň dvě po sobě jdoucí noční směny týdně, přičemž každá trvala minimálně sedm hodin. Polovina z nich užívala 3 miligramy melatoninu s jídlem přibližně hodinu před denním spánkem. Druhá polovina dostávala placebo ve stejném režimu.

Po čtyřech týdnech měli lidé užívající melatonin během denního spánku přibližně o 80 procent vyšší hladiny ukazatele 8-OH-dG v moči než skupina s placebem. Tento ukazatel se používá jako známka aktivity oprav oxidačního poškození DNA. Výsledek neznamená, že melatonin chrání před rakovinou. Naznačuje ale, že noční práce může zasahovat tělo hlouběji než jen přes únavu.

Noční práce může rozhodit hormon, který pomáhá načasovat opravy v těle

Poškození DNA nevzniká jen při dramatických situacích, jako je ozáření nebo kontakt s toxickými látkami. Buňky dostávají drobné zásahy i při běžném fungování. Když vyrábějí energii, vznikají reaktivní formy kyslíku, tedy nestabilní molekuly, které mohou poškodit genetický materiál.

Zdravé tělo tyto drobné chyby průběžně rozpoznává a opravuje, jenže tento opravný systém není oddělený od biologických hodin. Jedním z klíčových signálů je právě melatonin, hormon, jehož hladina přirozeně stoupá ve tmě a pomáhá sladit cirkadiánní rytmus.

U lidí, kteří pracují v noci, se tento signál může oslabit právě v době, kdy by měl být nejsilnější. Umělé světlo, nutnost zůstat ve střehu, pracovní zátěž a spánek za denního světla posouvají tělo mimo jeho běžný rytmus. Výsledkem nemusí být jen únava. Vědci zkoumají, zda narušená signalizace melatoninu zároveň nesnižuje schopnost těla opravovat oxidační poškození DNA.

To je důležité, protože dlouhodobá práce na noční směny se v některých studiích spojuje s vyšším rizikem určitých typů rakoviny. Přesný mechanismus se stále zkoumá, ale oslabená oprava DNA patří mezi biologicky uvěřitelná vysvětlení.

V této studii výzkumníci měřili v moči látku 8-OH-dG. Nejde o měření rakoviny ani o důkaz, že DNA je plně „ochráněná“. Je to spíše stopa, která zůstává poté, co tělo poškozenou část DNA rozpozná, odstraní a vyloučí. Vyšší hladina tohoto ukazatele během spánku může naznačovat, že opravné procesy pracují aktivněji.

Účinek melatoninu se ukázal hlavně během denního spánku po noční směně

Důležitý detail je, že melatonin nepůsobil jako ochranný štít po celý den. Zvýšení hodnot 8-OH-dG bylo nejvýraznější v době, kdy účastníci po noční směně spali přes den. To naznačuje, že melatonin mohl podpořit opravnou aktivitu hlavně během regeneračního spánku.

Během následující noční směny už ale vědci mezi skupinou s melatoninem a skupinou s placebem významný rozdíl nepozorovali.

Vědci popsali sníženou schopnost oprav DNA jako „přesvědčivý mechanismus“, který může souviset s možným rakovinovým rizikem noční práce.

Jinak řečeno, melatonin nesmazal biologickou zátěž noční práce. Jeho možný přínos se ukázal hlavně ve chvíli, kdy tělo dostalo prostor spát a zotavit se. To je podstatné, protože problém není jen nízká hladina melatoninu. Jde o širší rozladění tmy, světla, práce a spánku, které se dostávají mimo přirozené pořadí.

Studie zároveň ukázala, že hladiny melatoninu u lidí užívajících doplněk výrazně stouply, někdy i nad běžné noční hodnoty. Reakce se ale mezi jednotlivci lišila. Někteří účastníci doplněk vstřebávali nebo metabolizovali jinak, takže stejná dávka nemusí u všech vyvolat stejný účinek.

Výsledky jsou slibné, ale nejde o univerzální doporučení pro všechny pracovníky nočních směn

Zjištění jsou zajímavá, ale mají jasné limity. Studie zahrnovala jen 40 lidí a většina z nich pracovala ve zdravotnictví nebo sociálních službách. Noční služba v nemocnici ale není totéž jako práce ve skladu, ve výrobě, v dálkové dopravě nebo u záchranných složek.

Výsledky proto nelze brát jako obecné doporučení, aby každý člověk pracující v noci začal užívat melatonin. Ukazují spíše biologickou stopu, kterou bude potřeba ověřit ve větších a pestřejších skupinách pracovníků.

Velkou proměnnou je také světlo. Nešlo o přísně kontrolovanou studii ve spánkové laboratoři. Vědci nemohli plně řídit, kolik světla účastníci dostali v práci, cestou domů nebo před usnutím. A právě světlo patří mezi nejsilnější regulátory melatoninu. Jasné osvětlení na pracovišti, ranní slunce cestou domů nebo ložnice, která není dostatečně zatemněná, mohou hladiny melatoninu výrazně ovlivnit.

Nejasná zůstává i vhodná dávka. Studie použila 3 miligramy melatoninu. U některých účastníků tato dávka vytvořila vyšší hladiny, než jakých tělo běžně dosahuje při normálním nočním spánku. U jiných byl nárůst menší. Představa jedné univerzální dávky melatoninu pro všechny pracovníky nočních směn je proto příliš zjednodušená.

Vědci uvedli, že jsou potřeba „rozsáhlejší studie“, které prověří různé dávky i dlouhodobé dopady užívání melatoninu.

Největší neznámou zůstává dlouhodobé užívání. Čtyři týdny stačí k zachycení krátkodobého biologického signálu, ale neřeknou, co se stane při letech pravidelného užívání. A právě to je reálný scénář pro mnoho lidí, kteří pracují v noci dlouhodobě. Pokud by se melatonin někdy měl stát součástí preventivní strategie, musel by být bezpečný a účinný i při opakovaném užívání po dlouhou dobu.

Melatonin proto zatím není jednoduchou opravou zdravotních následků noční práce. Je spíše první stopou. Pokud chceme lépe chránit lidi, kteří pracují v noci, nebude stačit sledovat jen délku spánku nebo míru únavy. Bude potřeba dívat se i na to, co se děje uvnitř buněk ve chvíli, kdy většina světa spí.