Myslíš si, že umělá sladidla ti mohou pomoci zhubnout? Vědci právě zjistili, co sukralóza dělá tvému ​​mozku a je to děsivé

Umělá sladidla se stala součástí každodenního života mnoha lidí. S cílem vyhnout se cukru a tím pádem kaloriím, často saháme po alternativách, abychom nepřibírali. Zdá se ale, že ne vždy je to nejlepší volba. Umělá sladidla sice nabízejí žádanou sladkost bez kalorií, ale zároveň mohou klamat naše tělo i mozek. Jedním z nejčastěji používaných sladidel je sukralóza, známá také pod obchodním názvem Splenda.

Nový výzkum vědců z Keck School of Medicine of USC však naznačuje, že její konzumace může mít znepokojivé účinky, a to nejen na metabolismus, ale i přímo na mozkovou aktivitu. Vědci se snažili zjistit, jak ovlivňuje konzumace sukralózy ve srovnání s běžným cukrem a vodou aktivitu mozku, hormony hladu a celkové chování související s chutí k jídlu. Jinými slovy, je sukralóza skutečně vhodnou náhradou cukru při regulaci tělesné hmotnosti a potlačování chuti k jídlu?

Aby na tuto otázku odpověděli, uskutečnili randomizovanou křížovou studii s 75 dospělými účastníky ve věku 18 až 35 let. Každý účastník absolvoval tři samostatné testování, během kterých konzumoval nápoj se sukralózou, nápoj s cukrem nebo čistou vodu a to v náhodném pořadí. Výzkumníci pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI), krevních testů a hodnocení hladu sledovali, jak tělo a mozek reagují na různá sladidla a jak se tyto reakce liší mezi jednotlivci.

Umělá sladidla nejsou tak dobrá, jak se tváří

Zásadní rozdíl se ukázal právě u sukralózy. Ačkoliv neobsahuje kalorie, zvýšila aktivitu v hypothalamu, což je oblast mozku, která reguluje chuť k jídlu a touhy. Tento efekt byl výraznější u lidí s nadváhou a obezitou. Na rozdíl od cukru, sukralóza nezpůsobila nárůst hormonů plnosti, jako jsou inzulín a GLP-1. Právě tyto hormony obvykle signalizují mozku, že tělo přijalo energii, a tím pomáhají potlačit hlad.

Zajímavé je, že sukralóza zvyšovala pocit hladu, zatímco cukr měl opačný efekt. Po jeho konzumaci účastníci hlásili nižší hladinu hladu i dvě hodiny po vypití nápoje. Navíc, sukralóza změnila také komunikační propojení mezi hypothalamem a dalšími částmi mozku, včetně oblastí zapojených do motivace a rozhodování.

Vědci poukazují na tzv. metabolickou nesrovnalost. Mozek očekává přísun kalorií kvůli sladké chuti, ale ty nepřicházejí. Tento „klam“ může dlouhodobě měnit způsob, jakým mozek reaguje na sladké chutě, a potenciálně zvyšovat touhu po jídle či přejídání. Důležité je také to, že ženy reagovaly na sukralózu intenzivněji než muži, což naznačuje, že účinky sladidel se mohou lišit podle pohlaví.

Zatímco sukralóza byla kdysi považována za biologicky neškodnou, novější studie ji spojují se změnami střevního mikrobiomu, poškozením DNA či zhoršenou tolerancí glukózy. Dva roky po tom, co Světová zdravotnická organizace vydala varování o možných metabolických a zánětlivých účincích, máme další důvod zamyslet se nad tím, zda se sladká chuť bez kalorií skutečně vyplatí.