Necháváš svého psa očichávat zadky jiných psů? Vědci varují před skrytým nebezpečím

Pokud máš doma psa, víš, že čichání je jeho malý vesmír. Zastaví se u každého rohu, každých dveří a ano, i u zadků jiných psů. Ačkoli to může působit nechutně, pro psa je to normální forma komunikace. Nové zjištění ale ukazuje něco, co by tě mohlo znepokojit. Vědci z Cambridge popsali, jak se při takovém chování může do nosu nebo tlamy psa dostat zvláštní typ rakoviny. Není to strašení, ale čistá biologie.

Tým z University of Cambridge si vzal pod drobnohled takzvaný Canine Transmissible Venereal Tumour, zkráceně CTVT. Jde o mimořádně neobvyklou rakovinu, protože je nakažlivá. Nejde o virus ani bakterii. Přenáší se samotnými živými rakovinnými buňkami, které se doslova „přilepí“ na nového hostitele při velmi těsném kontaktu. Nejčastěji při páření, ale i při olizování nebo intenzivním čichání genitálií.

Vědci prozkoumali databázi téměř dvou tisíc případů z celého světa a zjistili, že téměř všechny nádory se objevují tam, kde bys to čekal, tedy na pohlavních orgánech psů. Jen ve 32 případech se nádor vyvinul jinde, konkrétně v nose nebo tlamě. A tady přichází největší překvapení. Až 27 z těchto 32 případů bylo zaznamenáno u psů samců, zatímco u fen jen pět. To znamená, že právě samci mají u této vzácné oronazální formy nádoru čtyřikrát až pětkrát vyšší riziko než feny.

Logická otázka je, proč jsou na tom samci hůře. Odpověď je prostá. Chování. Samci jednoduše častěji a vytrvaleji čichají a olizují genitálie fen než naopak. K tomu se přidává praktický detail. Nádory na samičích pohlavních orgánech jsou pro čenich psa lépe přístupné než nádory na samčích. Výsledek je jasný. Pokud se pes dostane nosem nebo jazykem do přímého kontaktu s nádorovou tkání, živé rakovinné buňky se mohou zachytit na sliznici a začít růst právě v nose nebo tlamě.

Není to sarkom

Tady si dej pozor na mediální zkratky. Nejde o běžný sarkom. CTVT je takzvaný přenosný nádor. Je starý tisíce let a vznikl z buněk jednoho jediného prastarého psa. Přežil tím, že se neustále šíří mezi psy. Proto se chová jinak než typické nádory, které vznikají z vlastních buněk zvířete.

Jak to vypadá a čeho si všímat

Oronazální forma je naštěstí vzácná, ale pokud se objeví, majitel si často všimne velmi nepříjemných příznaků. Pes začne více kýchat, chrápat nebo hůře dýchat. Může se objevit krvavý či hnisavý výtok z nosu nebo z tlamy, někdy až viditelná deformace nosu. Pokud si něčeho takového všimneš, nečekej. Odběr vzorku a vyšetření u veterináře dokáže rychle potvrdit diagnózu.

Dobrá zpráva je, že nejde o beznadějnou nemoc. Na CTVT se velmi účinně používá chemoterapie s lékem vincristin. Většina psů se po léčbě úplně zotaví. Horší je situace u těch, kteří čekají příliš dlouho, protože nádor v nose může napáchat velké škody ještě před zahájením léčby.

Co z toho plyne pro běžného majitele

Nikdo po tobě nechce, abys psa držel pod skleněným zvonem. Základem je zdravý rozum a trochu opatrnosti. Pokud si všimneš, že má nějaký pes v okolí nezvyklou bulku nebo útvar na genitáliích, je lepší se kontaktu vyhnout. Stejně bys neměl nechávat svého psa vytrvale olizovat nebo čichat cizí genitálie, i když je to pro něj přirozený způsob získávání informací o „okolí“.
Po procházce se vyplatí občas zkontrolovat nos a tlamu, zda se neobjevuje přetrvávající výtok, krev, časté kýchání nebo dokonce deformace nosu.