Reaguje tvůj pes agresivně, když vidí jiného psa? Trenér psů ukázal metodu, jak tento problém vyřešit

Pes tě tahá, vrčí, vrhá se na jiné psy a ty máš pocit, že jsi zkusil už všechno. A tak vezmeš ostnatý obojek nebo elektronický výcvikový obojek a v momentě, kdy se tvůj pes opět rozběhne, „cvakneš“ ho. V lepším případě se na chvíli uklidní, v horším se začne chovat ještě hůř. Trenér z Pack Leader Dogs říká, že pokud psa takto trestáš právě v okamžiku, kdy uvidí jiného psa, problém neřešíš. Naopak vytváříš nový.

Tvrdá korekce neřeší příčinu, pouze přidává strach

Pokud pes dostane silný trest pokaždé, když se objeví jiný pes, jeho mozek si spojí jednoduché poselství: „psi = bolest“. A protože psi nepřemýšlejí jako lidé, začne se bát nejen psů, ale i samotné situace. Příště se tak připraví ještě dřív, tělo bude napjaté, ocas vztyčený, oči zafixují objekt, který mu „ubližuje“. A výsledek? Ještě větší reaktivita.

Podle trenéra právě tady většina majitelů dělá zásadní chybu. Pes totiž nereaguje proto, že by byl zlý nebo tvrdohlavý. Reaguje, protože je ve stresu a cítí se ohrožený. A silné tresty ten stres pouze prohlubují.

Správná oprava musí být komplexní, ne impulzivní

Cílem korekce není psa zranit nebo vyděsit, ale přerušit jeho „bojový mód“, tedy ten okamžik, kdy se jeho hlava přepnula z „vnímání“ do „útoku“. To ale nejde udělat jen trhnutím vodítka. Je třeba pracovat s celou situací, s energií člověka, s prostředím i s tím, jak pes chápe, co se děje.

Trenér z Pack Leader Dogs říká, že nejprve musíš pochopit, co přesně spouští psovu reakci. Když to víš, začneš s ním pracovat v prostředí, kde se ještě cítí bezpečně, tedy na takové vzdálenosti, kde je stále klidný. Teprve pak se můžeš krok po kroku přibližovat k jiným psům. Bez napětí, bez křiku, bez trestů.

Načasování zásahu rozhoduje o úspěchu

Pokud už je pes ve stavu výbuchu, tedy vrčí, tahá a zuřivě se vrhá, jakákoli korekce přichází pozdě. V této fázi už neposlouchá, jen reaguje instinktivně.

Správné přerušení musí přijít mnohem dřív, v okamžiku, kdy pes teprve začíná fixovat pohled na jiného psa, jeho tělo se napíná a uši se nasměrují dopředu. V této krátké chvíli má ještě možnost volby.

Trenér psů doporučuje tehdy použít tichý signál, krátké slovo nebo jemné přesměrování, například otočení psa jiným směrem nebo žádost o jednoduchý povel. Nejde o trest, ale o způsob, jak převzít kontrolu dřív, než pes překročí práh reakce.

Od strachu k důvěře: jak funguje pře-učení

Když pes prožívá stres, jeho mozek doslova vypíná schopnost učit se. Tělo ovládnou hormony jako kortizol a adrenalin, které říkají: „bojuj nebo uteč“. Proto je nejprve třeba dostat psa do stavu, kdy se cítí v bezpečí. Tehdy je schopen poslouchat, přijímat informace a učit se nové asociace.

Trenér vysvětluje, že v této fázi se používají pozitivní posilovače, tedy něco, co má pes rád. Může to být kousek jídla, hračka nebo jen klidný hlas majitele. Cílem je, aby pes začal spojovat přítomnost jiných psů s něčím příjemným. Namísto „psi = hrozba“ se v jeho hlavě pomalu vytváří vzorec „psi = klid, odměna, dobrá věc“.

Tento proces se nazývá pře-učení asociací (counter-conditioning) a funguje na stejném principu, jako když se člověk učí překonávat strach. Pokud pes při každém setkání s jiným psem dostane něco, co má rád, jeho nervový systém se uklidní a začne chápat, že se mu nic zlého neděje.

Důležité však je, nepřibližovat se příliš rychle. Pokud se pes dostane do paniky, učení se zastaví. Proto se začíná z větší vzdálenosti a postupně se hranice snižuje, až pes dokáže projít kolem jiného psa bez stresu.

Alternativní chování: pes se musí naučit, co má dělat místo toho

Cílem není jen to, aby pes nevrčel. Musí vědět, co má dělat místo toho. Pokud se soustředí na jiný úkol, nemá prostor pro reaktivitu.

Trenér doporučuje pracovat s tzv. kognitivním zatížením, tedy dát psovi něco, nad čím musí přemýšlet.

Může to být jednoduchý povel jako „podívej“ (kontakt očima s majitelem), „dotkni se“ (nosem se dotkne ruky) nebo krátký čichový úkol, například hledání pamlsku na zemi. Pes, který „pracuje hlavou“, je mentálně zaměstnaný, soustředí se na majitele a nemá kapacitu řešit jiné psy.

Právě tato drobná cvičení během přítomnosti jiného psa učí mozek novým vzorcům, místo výpadu se zaměří na úkol, který přináší odměnu a pocit jistoty.

Pomocná smečka: sociální psi učí ty problémové

Velkou roli hraje i přítomnost vyrovnaných psů, kteří mají dobré sociální chování. Takoví psi neútočí, nereagují zbytečně a svým klidem vysílají zprávu: „Všechno je v pořádku.“ Reaktivní pes se od nich učí číst situaci, kopíruje jejich postoj a postupně se začíná chovat stejně.

Trenér říká, že právě tato „psí skupina“ je jednou z nejúčinnějších forem terapie. Pes, který se kdysi vrhal na každého psa, se při klidné skupině naučí, že není důvod k boji.

@packleaderdogsThese are two of the many things I’ve realized since being part of the dog world for over 15 years when it comes to dogs being reactive to other dogs on leash.⁣ ⁣ ☝️The majority of dog trainers/behaviorists have an end goal of avoidance, instead of acceptance.⁣ ⁣ Whether its, harsh corrections, treats, or pills, the majority of dog professionals are either using harsh punishment, reinforcement but by bribery, or sedation to get dogs to avoid other dogs.⁣ ⁣ Look at dog…harsh correction.⁣ ⁣ Look at dog…excitedly distract with treats.⁣ ⁣ Look at dog…too sedated to do anything.⁣ ⁣ The goal should be to have that dog able to look at another dog, accept its presence, and continue on the walk.⁣ ⁣ To accomplish that it often requires a combination of being able to provide a timely, firm, but fair “correction,” to reinforce at the right time with the right energy and to eventually socialize the reactive dog with balanced dogs. ⁣ ⁣ ✌️The majority of dog trainers/behaviorists do not actually get the reactive dog WITH other dogs instead of avoiding all dogs.⁣ ⁣ With a result of avoidance, dogs never actually feel good about other dogs. They are seen as this novelty to survive rather than nothing to worry about.⁣ ⁣ I’ve noticed that so many professionals dont get reactive dogs socialized with other dogs when I do it with almost all reactive dogs.⁣ ⁣ I think it’s a big reason why people finally get results with me after working with others.⁣ ⁣ Balanced dogs are the greatest teachers of all and it seems that many professionals either don’t believe in “pack work” and/or don’t know how to do it/use it.⁣ ⁣ In my experience, the one size fits all approach paired with an inability to get a reactive dog socialized through balanced dogs is why so many people seek help and fail to get results.⁣ ⁣ *𝘛𝘩𝘪𝘴 𝘷𝘪𝘥𝘦𝘰 𝘪𝘴 𝘱𝘳𝘰𝘵𝘦𝘤𝘵𝘦𝘥 𝘶𝘯𝘥𝘦𝘳 𝘜.𝘚. 𝘍𝘢𝘪𝘳 𝘜𝘴𝘦 𝘭𝘢𝘸 (17 𝘜.𝘚.𝘊. § 107).⁣ 𝘐𝘵 𝘪𝘯𝘤𝘭𝘶𝘥𝘦𝘴 𝘢 𝘤𝘰𝘮𝘣𝘪𝘯𝘢𝘵𝘪𝘰𝘯 𝘰𝘧 𝘵𝘳𝘢𝘯𝘴𝘧𝘰𝘳𝘮𝘢𝘵𝘪𝘷𝘦 𝘤𝘰𝘮𝘮𝘦𝘯𝘵𝘢𝘳𝘺, 𝘯𝘢𝘳𝘳𝘢𝘵𝘪𝘰𝘯, 𝘴𝘭𝘰𝘸 𝘮𝘰𝘵𝘪𝘰𝘯, 𝘢𝘯𝘥 𝘣𝘦𝘩𝘢𝘷𝘪𝘰𝘳𝘢𝘭 𝘢𝘯𝘢𝘭𝘺𝘴𝘪𝘴.⁣ ⁣ Credit: dogtrainerher – Instagram♬ original sound – Pack Leader Dogs

Místo boje o dominanci buduj vztah

Mnoho lidí si myslí, že musí být „šéfem smečky“. Jenže poslušnost založená na strachu není poslušnost, ale bezmocnost. Pes sice přestane reagovat, ale jen proto, že se bojí udělat cokoli. Tím se však ztrácí důvěra, a právě ta je základem každého skutečného výcviku.

Trenér zdůrazňuje: „Nejde o to psa zlomit, ale vést.“ A to znamená vědět, kdy zasáhnout, ale i kdy nechat psa přemýšlet. Naučit ho zvládat situaci místo toho, aby si ji spojil s trestem.

Pokud chceš psa, který tě poslouchá, ne který se tě bojí

Korektní výcvik reaktivního psa vyžaduje trpělivost, důslednost a pochopení. Pokud se tvůj pes vrhá po jiných, neznamená to, že je zlý. Znamená to, že potřebuje správné vedení, ne bolest.

Tvrdé korekce možná na chvíli umlčí problém, ale ve skutečnosti ho zakopou hlouběji. Pokud místo trestů nabídneš jistotu, klid, vedení a úkoly, které pes dokáže zvládnout, z reaktivního psa se stane pes, který ti důvěřuje, a to je ta nejlepší forma poslušnosti.