Trenér psů ukázal, jak si získáš důvěru vystrašeného psa. 99 % lidí při prvním setkání dělá tyto chyby

Pokud ses někdy pokusil pohladit cizího psa, který se od tebe odtáhl, shrbil záda a raději se schoval, nejsi sám. Většina lidí totiž dělá při setkání s nervózním nebo ustrašeným psem stejnou chybu. A podle známého trenéra Sama Hokea se tím připravují o šanci získat si jeho důvěru.

Hoke, který se proslavil videi o výcviku psů na sociálních sítích, říká, že 99 % lidí to dělá špatně. Ukazuje to na konkrétním příkladu fenky jménem Mira, která se bála cizích lidí natolik, že se schovávala před každým, kdo se k ní přiblížil.

Nedívej se psovi přímo do očí

„První chyba, kterou lidé dělají, je pohled,“ vysvětluje Hoke. „Když se podíváš psovi přímo do očí, vnímá to jako hrozbu. Pro psa je to signál: pozor, tenhle člověk může být nebezpečný.“

Proto doporučuje, nedívej se psovi přímo do očí. Otoč se mírně bokem, aby tvůj postoj působil neutrálně. Zní to jako maličkost, ale pro psa je to obrovský rozdíl. Zatímco při přímém pohledu ustupuje, při jemném odklonu se cítí jistěji.

Řeč těla rozhoduje o všem

Druhá chyba se týká řeči těla. Většina lidí se k psovi sehne, natáhne ruku a snaží se ho „získat“ pohlazením. Jenže pro vystrašeného psa to není milé gesto, ale invaze do jeho prostoru. Hoke radí postavit se bokem, mírně se otočit a nechat psa, aby udělal první krok.

„Pokud se nad psa nakláníš, strkáš mu ruku před čumák nebo se rychle přibližuješ, pro něj to není pozdrav, ale varování,“ říká trenér.

Pamlsky nejsou kouzelná hůlka

A nakonec, třetí chyba, kterou dělá téměř každý, pamlsky. Většina lidí si myslí, že stačí vytáhnout odměnu, strčit ji psovi pod nos a ten si je hned zamiluje.

Hoke se tomu jen usmívá: „Když psovi strkáš pamlsek přímo do tlamy, nutíš ho překročit hranici, na kterou ještě není připravený.“

On sám používá jinou metodu, „vysoce hodnotný“ pamlsek, například kousky párku, ale místo toho, aby ho podával psovi, nechá ho položený na zemi. Pes se musí rozhodnout, zda se k němu přiblíží. Pokud to udělá, získá odměnu a zároveň zkušenost, že kontakt s člověkem není nebezpečný. Postupně trenér posouvá pamlsek blíž k sobě. Takto Mira pochopila, že když udělá malý krok vpřed, vždy se stane něco dobrého.

Nauč se číst řeč těla psa

Hokeho metoda má však ještě jeden zásadní prvek, který mnoho lidí přehlíží, čtení řeči těla psa. Pokud chceš, aby ti pes věřil, musíš umět rozpoznat, kdy je ve stresu a kdy překračuješ jeho komfortní zónu.

Trenéři tomu říkají limitní zóna, neviditelná hranice, za kterou se pes už necítí bezpečně. Pokud ji člověk překročí, pes to okamžitě dá najevo. A právě tady většina lidí selhává, protože si těchto signálů vůbec nevšimnou.

@dogtrainerofficial Working with fearful and anxious dogs #dogtraining #drtom #dogtrainer #doganxiety #separationanxiety #fearfuldog #adoptme #rescuedog #rescue ♬ original sound – Sam Hoke | Dog Trainer

Co tedy sledovat?

Pokud si pes olizuje tlamu nebo čumák bez přítomnosti jídla, je nervózní. Zívá, i když není unavený? To je znak vnitřního konfliktu, chtěl by přijít, ale bojí se. Pokud odvrací hlavu nebo celé tělo, jasně dává najevo, že potřebuje více prostoru.

Když se shrbí, přilehne k zemi nebo se ohne do tvaru písmene C, snaží se zmenšit a ukázat, že nemá zlé úmysly. A pokud ztuhne, jakoby „zamrzl“, jde o vysoký stupeň úzkosti. Nejsilnějším varovným signálem je takzvané „velrybí oko“ (whale eye), kdy vidíš bílou část oka, pes tě sleduje periferně, ale bojí se otočit hlavu.

Pokud si všimneš některého z těchto projevů, okamžitě udělej krok zpět nebo se mírně otoč. Dej psovi čas, aby si mohl vyhodnotit, že mu nic nehrozí. Důvěra se buduje jen tehdy, když respektuješ, že pes umí říct „teď ještě ne“.

Hoke to shrnul jednoduše: „Každý krok, který pes udělá mimo svou komfortní zónu a nic špatného se nestane, posiluje jeho důvěru v tebe.“

A to je základ každého opravdového přátelství, i toho se psem, který se tě ještě včera bál.