Kolik kávy je už moc? Studie na téměř půl milionu lidí ukázala překvapivý výsledek i u 8 šálků denně

Pro spoustu lidí není káva jen nápoj, ale malý každodenní rituál. Jeden šálek po probuzení, další během práce, někdy ještě jeden po obědě. Jenže čím víc se jich během dne nasčítá, tím častěji se ozve pochybnost, jestli už to není na tělo moc.

Právě na tuto otázku se zaměřila rozsáhlá studie, která pracovala s daty téměř půl milionu lidí. A její výsledek je pro pravidelné pijáky kávy poměrně překvapivý. Vyšší spotřeba kávy se v této analýze nespojovala s vyšším rizikem úmrtí. Dokonce ani u lidí, kteří uváděli 8 a více šálků denně, vědci neviděli horší výsledek než u těch, kteří kávu nepili vůbec. Naopak, v datech se u nich objevovalo nižší pozorované riziko. Zajímavé je i to, že podobný obraz vyšel také u lidí, kteří kofein odbourávají pomaleji.

Výzkumníci z Northwestern University využili údaje z britské databáze UK Biobank, ve které bylo zhruba deset let sledováno 498 134 lidí. Nešlo jim přitom jen o běžné pití jednoho nebo dvou šálků denně. Zajímalo je i to, co se v datech ukáže u lidí, kteří pijí kávy výrazně víc, tedy 6, 7 nebo 8 a více šálků za den. Nejnižší riziko úmrtí vyšlo v této analýze u skupiny se spotřebou 6 až 7 šálků denně. Oproti lidem, kteří kávu nepili, bylo nižší o 16 procent.

Je ale důležité dodat jednu věc. Když studie mluví o „šálku kávy“, nejde o laboratorně odměřenou dávku kofeinu. Účastníci sami uváděli, kolik šálků denně obvykle vypijí, takže pod stejným slovem si jeden člověk mohl představit malé espresso a jiný velký hrnek filtrované kávy. Tato čísla proto nelze brát jako přesný návod, kolik kávy je pro každého ideální. Spíše ukazují, jak vypadalo riziko u lidí podle jejich běžného návyku pít kávu.

Genetika mohla výsledek změnit. Jenže nestalo se to

U kávy se často řeší nejen množství, ale také to, jak rychle si s kofeinem poradí konkrétní tělo. Někomu nevadí espresso ani večer, jiný po odpolední kávě počítá hodiny do usnutí. Právě proto se nabízela otázka, jestli lidé s pomalejším odbouráváním kofeinu nemohou při vyšší spotřebě kávy dopadnout hůře.

Analýza ale tento předpoklad nepotvrdila. Nižší pozorované riziko úmrtí se v datech objevovalo podobně u lidí, kteří kofein zpracovávají rychleji, i u těch, jejichž organismus ho odbourává pomaleji. Jinými slovy, samotná genetická výbava spojená s metabolismem kofeinu v této studii nevypadala jako faktor, který by příznivější obraz kávy zásadně měnil.

Vědci se proto nespoléhali jen na jednoduchou otázku, kolik kávy lidé vypijí. Zohlednili také genetické varianty v genech AHR, CYP1A2, CYP2A6 a POR, které se podílejí na tom, jak tělo kofein zpracovává. Když pak jednotlivé skupiny porovnali, neukázalo se, že by lidé s pomalejším metabolismem kofeinu měli při pití kávy horší výsledky. Data tedy nepodpořila obavu, že by právě oni museli kávu automaticky vnímat jako větší riziko než ostatní.

„Naše výsledky naznačují, že běžná i bezkofeinová káva mohou být součástí zdravého jídelníčku. Pro lidi, kteří kávu pijí pravidelně, je to zároveň velmi uklidňující zjištění,“ uvedla Marilyn Cornelis z Northwestern University.

Podstatné může být i to, co je v kávě kromě kofeinu

Kdyby šlo pouze o kofein, výsledek u bezkofeinové kávy by pravděpodobně vypadal jinak. Jenže právě tady studie přinesla jeden z nejzajímavějších detailů. Podobná souvislost se ukázala i u lidí, kteří pili bezkofeinovou kávu. To naznačuje, že pozorovaný vztah nemusí stát jen na samotném kofeinu, ale také na dalších látkách, které se v kávových zrnech přirozeně nacházejí.

Podobný směr výsledků se objevil u mleté, instantní i bezkofeinové kávy. To je důležité, protože různé typy kávy se liší přípravou, chutí i obsahem kofeinu, přesto se základní obraz úplně nerozpadl.

Káva je chemicky mnohem složitější nápoj, než jak často působí při běžném pití. Obsahuje stovky bioaktivních sloučenin, včetně polyfenolů, antioxidantů a dalších látek, které mohou souviset se zánětem, metabolismem nebo fungováním cév. Studie sice neříká, která z nich je rozhodující, a přesný mechanismus neprokazuje, ale ukazuje, že vysvětlení typu „může za to jen kofein“ je pravděpodobně příliš jednoduché.

Ani velmi vysoká spotřeba kávy v datech nevypadala jako zlomový bod

Největší pozornost v této studii přitahují lidé, kteří nepili jen jeden nebo dva šálky denně, ale výrazně víc. Právě u nich by se dalo čekat, že se případné riziko projeví nejviditelněji. Jenže výsledky šly jiným směrem. Nejnižší pozorované riziko úmrtí se objevilo u skupiny, která uváděla 6 až 7 šálků kávy denně. Oproti lidem, kteří kávu nepili vůbec, bylo nižší o 16 procent.

Ještě zajímavější je, že ani další nárůst spotřeby neznamenal v datech obrat k horším výsledkům. Skupina s 8 a více šálky denně neměla vyšší riziko úmrtí než lidé bez kávy. I u ní se naopak objevovalo nižší pozorované riziko. Právě to je část studie, která může znít překvapivě, protože u takového množství kávy by mnoho lidí čekalo spíše opačný výsledek. Pořád ale platí, že „šálek“ nebyl ve studii jednotná laboratorní dávka. Vycházel z toho, co za jeden šálek považovali samotní účastníci.

Výsledek zní dobře, ale není to pozvánka k lití další kávy do hrnku

Síla této práce je hlavně v rozsahu dat. Nešlo o krátké sledování malé skupiny dobrovolníků, ale o analýzu z UK Biobank, která zahrnovala 498 134 účastníků. Jejich zdravotní údaje byly sledovány přibližně deset let a během této doby vědci zaznamenali 14 225 úmrtí. Díky tomu se nedívali jen na náhodné výkyvy v malé skupině, ale na velký soubor lidí, u kterého se podobné souvislosti dají posuzovat s větší jistotou.

Zároveň by bylo chybou číst výsledky jako jednoduché doporučení, že čím víc kávy, tím lépe. Studie neprokazuje, že káva sama o sobě prodlužuje život, ani neříká, že lidé, kteří ji nepijí, by s ní měli začít. Ukazuje hlavně to, že u pravidelných pijáků kávy se v této analýze nepotvrdil scénář, podle kterého by vyšší spotřeba nebo pomalejší odbourávání kofeinu automaticky znamenaly horší výsledek. Káva tak v datech dopadla lépe, než by mnozí čekali. Otevřená ale zůstává jiná otázka, které látky v ní za tímto pozorovaným rozdílem skutečně stojí.