Proč máme s věkem méně přátel? Šimpanzi vědcům ukázali vzorec, který překvapivě připomíná lidi

Mít méně blízkých lidí kolem sebe nemusí být automaticky špatně. S věkem se náš společenský život často mění. Kontakty, které kdysi působily důležitě, postupně mizí do pozadí a větší váhu dostávají vztahy, ve kterých je důvěra, klid a jistota. Nový výzkum ukazuje, že podobné třídění sociálního světa nemusí být jen lidskou zvláštností. Něco podobného vědci pozorovali i u šimpanzů.

Mezinárodní tým vedený odborníky z Utrecht University a Universidad Carlos III de Madrid se zaměřil na sociální chování šimpanzů a bonobů. Výzkumníci nezkoumali přátelství tak, jak o něm mluvíme u lidí. Nesnažili se zjistit, kdo je komu sympatický nebo kdo s kým „kamarádí“. Místo toho sledovali mnohem konkrétnější věc: komu jednotliví lidoopi věnují čas při vzájemném čištění srsti.

Právě grooming je u šimpanzů a bonobů jedním z nejdůležitějších sociálních nástrojů. Na první pohled může vypadat jako obyčejná péče o srst, ve skutečnosti ale plní mnohem širší roli. Pomáhá uklidňovat napětí, upevňuje vztahy a ukazuje, kdo má ve skupině ke komu blízko. Jinými slovy, u lidoopů může čas strávený groomingem prozradit něco podobného jako u lidí společné návštěvy, telefonáty nebo pravidelný kontakt.

Vztahy lidoopů nejsou chaotické. Čas věnují hlavně vybraným partnerům

Vědci analyzovali 24 skupin šimpanzů a bonobů a sledovali, jak si jednotlivci rozdělují svůj sociální čas. Ukázalo se, že většina lidoopů nevěnuje grooming všem členům skupiny stejně. Několik partnerů dostává výrazně více pozornosti, zatímco s dalšími jedinci zůstává vazba slabší.

Tento vzorec je lidem velmi dobře známý. I my máme obvykle několik osob, kterým věnujeme nejvíce energie. Pak existuje širší okruh přátel, se kterými jsme v kontaktu méně často, a ještě vzdálenější vrstva známých. Rozdíl je hlavně v tom, jak se tyto vazby projevují. U lidí přes společný čas, zprávy nebo rozhovory. U šimpanzů a bonobů přes péči o srst.

„Naše zjištění naznačují, že základní pravidla, která určují, jak jednotlivci rozdělují sociální úsilí, platí napříč více druhy,“ uvedl hlavní autor studie dr. Edwin van Leeuwen.

Podle autorů to znamená, že způsob, jakým živé bytosti hospodaří se sociální energií, nemusí být výhradně lidský. Může jít o starší a obecnější princip, který se objevuje u společensky žijících druhů.

Šimpanzi ve stáří mění priority. Bonobové tento vzorec neukázali

Nejzajímavější rozdíl se objevil při pohledu na věk. U šimpanzů vědci zjistili, že starší jedinci měli méně partnerů pro grooming než mladší. Neznamená to však, že by se přestali sociálně zapojovat nebo že by ze skupiny ustupovali. Spíše se zdá, že svou energii směřovali k užšímu okruhu stabilnějších vazeb.

Tento obraz připomíná lidské stárnutí. Člověk si s přibývajícími roky často více vybírá, komu věnuje čas. Velký počet kontaktů už nemusí působit jako výhoda. Důležitější je, zda jsou vztahy spolehlivé, předvídatelné a emočně významné.

Starší bonobové se ale nechovali stejně jako šimpanzi. Podle studie publikované v iScience se u nich neobjevilo tak výrazné zmenšování počtu sociálních partnerů. Autoři to dávají do souvislosti s tím, že bonobové žijí v tolerantnějším a rovnostářštějším sociálním prostředí. Grooming mezi členy skupiny rozdělují rovnoměrněji a jejich vztahy nejsou tak silně soustředěné kolem několika vybraných jedinců.

„Bonobové zřejmě žijí v plynulejších vztazích, se sociálními vazbami, které přesahují hranice skupin, což u šimpanzů vídáme jen zřídka,“ řekl van Leeuwen.

Právě tato odlišnost je důležitá. Ukazuje, že stárnutí nemusí u všech společenských druhů vést ke stejnému typu sociální změny. Záleží i na tom, jak je daná společnost uspořádaná a jaké vztahy v ní běžně vznikají.

Menší okruh vztahů nemusí znamenat ústup ze společnosti

Když má starší člověk méně přátel než dříve, často to automaticky vyvolává obavy. Někdy oprávněně. Pokud za tím stojí osamělost, nemoc, izolace nebo ztráta podpory, jde o vážný problém. Samotný počet kontaktů ale nemusí říkat všechno.

Data od šimpanzů naznačují, že užší sociální okruh může být i výsledkem změny priorit. Místo udržování mnoha slabších vazeb se do popředí dostávají vztahy, které jsou stabilní a předvídatelné. U lidí se podobná myšlenka objevuje i v psychologii stárnutí. S přibývajícím věkem často hledáme méně nových kontaktů a více si ceníme vztahů, které mají emoční význam.

To ale neznamená, že bychom měli osamělost zlehčovat. Rozdíl je v tom, zda si člověk menší okruh vztahů do určité míry vybírá, nebo zda do něj spadne proto, že o podporu přišel. V prvním případě může jít o přirozené přeskupení sociálního života. Ve druhém o riziko, které může ovlivnit psychickou pohodu i zdraví.

Počet přátel není všechno. Důležité je, co vztahy skutečně dávají

Výzkum šimpanzů a bonobů připomíná, že sociální život nelze měřit jen počtem kontaktů. Dva lidé mohou mít stejně malý okruh známých, ale úplně jinou životní situaci. Jeden se může cítit bezpečně, podporovaně a spokojeně. Druhý může být izolovaný, bez důvěry a bez lidí, na které se může obrátit.

Proto je důležité dívat se na kvalitu vazeb. Jsou vztahy stabilní? Dávají člověku pocit jistoty? Je v nich vzájemnost a podpora? Právě tyto otázky mohou být s věkem důležitější než samotné číslo v seznamu kontaktů.

Podle dr. van Leeuwena může porozumění podobným vzorcům pomoci i při zkoumání spolupráce, sociálního učení a emoční pohody u lidí i dalších zvířat. Výzkum tak není jen zajímavostí ze života lidoopů. Připomíná, že způsob, jakým si vybíráme, komu věnujeme čas a energii, může mít mnohem hlubší kořeny, než se na první pohled zdá.

Zužování sociálního kruhu tedy nemusí automaticky znamenat, že člověk zůstává sám. Pokud v menším okruhu zůstávají pevné, důvěryhodné a podpůrné vztahy, může jít spíše o přirozený posun. Nejde o to mít kolem sebe co nejvíce lidí. Důležitější je, aby mezi nimi byli ti, o které se člověk může skutečně opřít.