Vědci možná objevili „vypínač“ v mozku, který nás může ochránit před záchvatovým pitím alkoholu.
Vědci objevili v mozku myší malý shluk neuronů, který by mohl výrazně ovlivňovat záchvatové pití alkoholu. Pokud by se podobný mechanismus potvrdil i u lidí, mohl by znamenat průlom v léčbě závislosti na alkoholu.
Není žádným tajemstvím, že alkohol našemu zdraví škodí. Výzkumy ukazují, že i malé množství alkoholu má negativní vliv na organismus, ale i přesto si rádi dopřejeme nějaký ten panák. Někdy to však přeroste do tzv. záchvatového pití, kdy začneš jedním panákem a nedokážeš se zastavit.
Nejnovější studie publikovaná v Nature Neuroscience přinesla zajímavé zjištění. Na téma upozornil server livescience.com. Konkrétně hovoří o jakémsi „vypínači“ pro záchvatové pití alkoholu. Jde o malou skupinu méně než 500 neuronů, kterou se podařilo identifikovat a která funguje jako zmíněný vypínač. Hned na úvod však musím podotknout, že experiment proběhl na myších a zjištění musí vědci ještě potvrdit i u lidí. Pokud by se stejný mechanismus našel i u nás, tento malý nervový obvod by se mohl stát novým cílem pro léčbu poruch způsobených konzumací alkoholu.
Vědci z UMass Chan Medical School zkoumali mozky geneticky upravených myší, které reagovaly na světelné signály. Pomocí technologie zvané optogenetika dokázali zapínat a vypínat konkrétní neurony v oblasti známé jako mediaální orbitofrontální kůra. Jde o část mozku, která ti pomáhá rozhodnout se, zda odměna stojí za riziko nebo ne.
Když vědci aktivovali tuto malou skupinu neuronů, myši pily podstatně méně alkoholu. Naopak, když tyto buňky „vypnuli“, konzumace alkoholu prudce vzrostla a to týden po týdnu. Vědci proto předpokládají, že tento shluk neuronů funguje jako vnitřní brzda, která nás má chránit před přeháněním toho s alkoholem.
Ještě zajímavější bylo zjištění, že tato mozková brzda fungovala pouze u alkoholu. Když vědci testovali sladidla jako sacharín, aktivace neuronů neměla žádný vliv na jejich konzumaci. Vypadá to tedy, že různé látky v mozku spouštějí různé nervové okruhy a alkohol má svůj vlastní.
Samozřejmě, zatím nemůžeme mluvit o zázračném spínači, který by nám mohl pomoci kontrolovat pití. To vše se zatím týká pouze myší. Jak jsme již zmínili, u lidí tento mechanismus ještě nebyl potvrzen. Pokud by se však podařilo objevit něco podobného i u nás, mohlo by to představovat revoluční přístup k léčbě alkoholové závislosti. Lidé, kteří mají tuto mozkovou „brzdu“ slabší nebo méně aktivní, mohou být totiž mnohem náchylnější k záchvatovému pití.
