Je pravda, že když prosekneš žížalu na polovinu, tak dorostou dvě nové?

Žížaly patří mezi velmi důležité živočichy pro ekosystém. Možná jsi o tom nevěděl, ale považují se například za „recyklační členy“. Dážďovky konzumují spadané listí nebo drobné mrtvé živočichy. Kromě toho svým pohybem míchají a provzdušňují půdu, což zlepšuje její úrodnost. Také hrají významnou roli v potravinovém řetězci, jelikož jsou potravou pro mnohé jiné živočichy, například ptáky.

O žížalach však existuje mnoho mýtů a polopravd. Jedním z nejznámějších je ten, že když je rozpůlíš, rozdělí se na dvě samostatně žijící dážďovky. Jaká je však skutečnost?

Anatomie žížaly a její regenerační schopnosti

Na prvním místě je třeba říci, že žížaly mají neuvěřitelné regenerační schopnosti, které jim můžeme (a nejen my) v živočišné říši závidět.

Nejběžnější žížala, na kterou můžeš narazit v zahradě, je Lumbricus terrestris. Jde o druh kroužkovce, který dorůstá do délky přibližně 9 až 30 cm. Jak jsi si už určitě všiml, tělo žížaly je segmentované a obsahuje opasek, nazývaný clitellum. Ten se obvykle nachází mezi 32. a 37. článkem a hraje klíčovou roli při rozmnožování.

Pojďme ale k samotné regeneraci žížaly. Jejich regenerační schopnosti jsou skutečně pozoruhodné, ale nefungují přesně tak, jak se běžně traduje. Když žížalu přeřízneš, neznamená to automaticky, že obě poloviny přežijí. Stejně tak to také neznamená, že přežije. Důležité je, kde přesně je přeťata.

Pokud ji přeřízneš v přední části těla (před opaskem, kde se nachází hlava a trávicí orgány), má velkou šanci přežít a dorůst chybějící zadní část. Pokud ji přeřízneš za opaskem, ale přední část obsahuje hlavu a životně důležité orgány, také má vysokou šanci na regeneraci. Naopak, zadní část těla vždy zahyne, protože jí chybí nezbytné orgány potřebné pro přežití.

„Jejich schopnost regenerace jim umožňuje přežít menší zranění, což je důležité pro udržování jejich populace a funkce v ekosystému. Aby dážďovka přežila, musí obsahovat hlavu a dostatečně velkou část životně důležitých orgánů. Zadní část těla většinou odumírá, protože jí chybí orgány potřebné na přežití.“

Odkud vznikl tento mýtus, že z jedné žížaly vzniknou dvě?

Odkud tento mýtus pochází, není zcela jasné. Pravděpodobně vznikl nesprávným pochopením regeneračních schopností žížal a jejich zaměňováním s jinými živočichy, jako jsou ploštěnci (například planárie), které se skutečně dokážou množit dělením. Kromě toho, když žížalu rozřízneš, její části se ještě nějakou dobu hýbou díky zbytkové nervové aktivitě. To může vytvořit dojem, že obě části jsou „živé“ a začínají růst samostatně.

Tento mýtus se také často objevuje v různých diskusích, dětských knihách a dokonce i v některých online článcích.